... aneb sexuologem proti své vůli
„Pane Nováku, vysvětlete prosím vašemu
synovi, co znamená slovo vagína,“ s úsměvem osloví vychovatelka školní
družiny pána, který, tak jako já, čeká před školou na svého potomka. Pan Novák
zrudne, vykoktá něco jako omluvu a já si vybavím scénku z jakéhosi amerického filmu (na název si nevzpomínám),
kde malý chlapec běhá po školce a pokřikuje: „Kluci mají penis, holky zase
vagínu!“ Jsem šťastná, přešťastná, že paní vychovatelka tentokrát neoslovila
mě. Dveře školní družiny se zavřou, aby se vzápětí zase otevřely. „Vy také,
paní Danešová.“ No jistě, přeci Štěpa nezůstane pozadu. Pan Novák se s úlevou usměje a mezi námi probleskne jiskřička vzájemného porozumění.
„Co je to vagína?“ Ptám se Štěpána cestou
na tramvaj a v duchu už promýšlím další výchovný krok - na toto téma mám v hlavě pochopitelně naprosto vymeteno. „Neviiim,“ odpoví Štěpa bez rozmýšlení, „říkal to Franta.“ „Že to
říká Franta, ještě neznamená, že to musíš říkat taky,“ vypustím ze sebe jednu z těch TOP trapných vět, které říkáme my rodiče, když si opravdu vůbec nevíme
rady. Na žebříčku nejtrapnějších rodičovských hlášek, je tahle zcela jistě v první desítce. Jenže, já potřebuji získat čas na promyšlení strategického plánu, protože tady jde o vážnou věc. Jak mám asi dítěti s ADHD a poruchou chování vysvětlit, že vagína sice není sprosté slovo, ale přesto se při běžné komunikaci nepoužívá? Jak to mám vysvětlit dítěti, který má ten zvláštní dar, že i při vyslovení naprosto nevinného slova 'blbec', které všichni běžně používáme, se mu podaří pohoršit i partu dlaždičů v pruhovaných 'montérkách' na protějším chodníku? „Už to prosím tě nikdy neříkej, jo?“ „Proč?“ „Protože jsem
to řekla!“ (Skvělé, dnes mi to vysloveně jde - tahle hláška je na 100% v první trojce.) Bože (jsem ateista), proč si tyhle
situace musím vždycky vyžrat já? Třetí syn a stejně pořád nevím, jak na to.
„Jasně mami, já to chápu,“ kývá Štěpán horlivě hlavou, když
dokončím svůj, pro tentokrát výjimečně velmi stručný, monolog. Těžko říct, kdo
z nás si víc přeje, aby to už skončilo. UF, mám to za sebou. Zajímalo by mě, co z toho si opravdu zapamatoval, ale - zkoušet ho raději nebudu.
„Tak, jaký jste měli den,“ptá se manžel
večer na zahradě po té, co si sedne na svůj oblíbený schod s hrnkem kávy
v ruce. Chvíli váhám, ale pak zavolám Štěpu, který bosky poskakuje
v trávě před chatou, ať se tátovi pochlubí, jak si dnes rozšířil slovní
zásobu.
„Štěpi,
řekni tatínkovi, co je to vagína.“
Štěpán zvedne hlavu a nevinně, bez jakéhokoli zaváhání vyhrkne: „BOTY.“
Manžel vykulí oči, vrhne na mě nechápavý pohled a vteřinu rozpačitého hrobového ticha
protrhne salva smíchu. Řev, který vyplašil veškeré ptactvo nejen na
naší třešni, se nese celou zahradní kolonií a my tři se válíme
v trávě.
„Jsem fakt rád, že se neživíš jako sexuolog,“
ocenil později můj muž mé výchovné úspěchy.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
PS:
Přísahám, že slovo „boty“ jsem ve své odpolední přednášce vůbec nepoužila. (A obávám se,
že nyní ho ze svého slovníku úplně vyřadím.)
Žádné komentáře:
Okomentovat